Operační systém a k čemu slouží?
Operační systém je program, který slouží jako hlavní ovládání počítače. Když je zapnutý, načte jej zaváděcí program. Přestože lze podle potřeby načíst další systémové moduly, hlavní část známá jako jádro vždy spočívá v paměti. Když byly počítače poprvé představeny, uživatel s nimi komunikoval prostřednictvím rozhraní příkazového řádku, které vyžadovalo písemné příkazy. V současné době téměř všechny počítače používají operační systém s grafickým rozhraním (GUI), jehož použití a ovládání je mnohem snazší. U velkých systémů plní důležité odpovědnosti, chová se jako dopravní policista a dbá na to, aby se různé programy běžící současně navzájem nerušily. Účelem operačního systému je řídit a organizovat hardware a software tak, aby zařízení, na kterém je hostován, fungovalo správně.
Bootování
Bootování (boot, booting) je označení procesu, který probíhá ihned po zapnutí nebo restartování počítače. Součástí je oskenování klíčových komponent a kontrola paměti. Pokud vše proběhne, jak má, tak následuje zavádění jádra operačního systému. U moderního počítače zabere celá procedura jen malé jednotky sekund. Prodlužující se doba skenování komponent je první známkou nějakých hardwarových problémů. Slovo boot je někdy používáno i obecně pro samotné zapnutí počítače.
Abstrakce HW
Jedná se o ovládání jednotlivých hardware komponentů, OS vytváří abstraktní vrstvu s jednoduchými funkcemi (tzv. API), které využívají programátoři aplikací. Tím nejen zjednodušuje programátorům vytváření programů, ale umožňuje programům pracovat i se zařízeními, které v době vzniku programu neexistovala (CD, DVD, flash, síťový disk). Někdy je uvnitř operačního systému vytvářena podobná abstraktní mezivrstva, která usnadňuje programování ovladačů jednotlivých zařízení (tzv. HAL).
Jak dlouhé názvy souborů mohou být v systému DOS a Windows?
DOS má omezení velikosti názvu souboru známé jako 8.3. Základní název může mít maximální délku 8 znaků a příponu 3 znaky. Počítáním tečky to znamená, že maximální délka názvu souboru je 12 znaků.
Windows může přiřadit jiný název souboru, nazývaný dlouhý název. Název souboru může mít až 260 znaků. To však zahrnuje úplné umístění názvu souboru, takže pokud je soubor v jiném adresáři než kořenovém, maximální délka se sníží o délku názvu adresáře plus jeden znak lomítka. Soubory v kořenovém adresáři nemohou dosáhnout celých 260 znaků, protože do počtu je zahrnuto označení disku, například C: , proto je maximální délka názvu souboru ve Windows 257 znaků.